Hrdost na svou zem, na armádu a její vojáky – i dnes?

 Češi bývají, hlavně sami sebou, nazýváni „Švejky“ nebo „národem Švejků“. Vždy, když se přetřásá otázka naší armády (obvykle v souvislosti s jejím rozpočtem či nákupem nové vojenské techniky), ozvou se hlasy, že jde o peníze vyhozené do větru. Kritici začnou křičet, že náš stát má podfinancované školství, vědu, zdravotnictví, atd. atd. (což je pravda) a že by bylo nejlepší armádu úplně zrušit či ponechat jen v minimálním osazení pro případ živelných pohrom. Na podporu svých názorů se vytasí s obvyklým argumentem, že „když o něco šlo, armáda nevystřelila“ a přihodí ukázkové „argumenty“: rok 1938 a 1968.

 Nechci se pouštět do rozebírání politického pozadí onoho „nevýstřelu“, ale je to úplně nesmyslné pomíjení historických i současných faktů. Nemusíme se nořit hluboko do minulosti, stačí jen připomenout události 20.století, kdy naši legionáři bojovali na francouzské, italské a srbské frontě a všude patřili k nejstatečnějším a nejvyznamenávanějším vojákům. V bolševické revoluci zmítajícím se Rusku si udrželi svou bojovou morálku a malá hrstka (v porovnání s velikostí Ruska) zcela ovládla Transsibiřskou magistrálu (bolševici říkali: „lepší bojovat s čertem, nežli s Čechem“). Naši vojáci si vydobyli renomé i na druhé straně bojujících mocností – v uniformách R-U. A to i v rolích pro nás suchozemce možná nezvyklých – na palubách lodí R-U Kriegsmarine (u ponorkové zbraně dokonce dosahoval podíl Čechů až 1/3 stavů!). Před druhou světovou válkou bojovali Češi v interbrigádách v občanské válce ve Španělsku. A jejich podíl na bojích II. světové války je již dnes, snad, všeobecně známý. A nejen letců, ale i pěšáků bojujících za svou vlast na západní a východní frontě i v píscích severní Afriky.  

 Už jen z tohoto krátkého výčtu musí být člověk hrdý na naše vojáky. A že tradice bojovníků, kterým je obraz Švejka vzdálen asi tak stejně, jako je týmu 1.FC Kotěhulky vzdálena šance vyhrát Ligu mistrů, pokračuje, dokazuje i bojová činnost našich vojáků v Afghánistánu těchto dnů – viz. článek www.iDNES.cz „Taliban přepadl českou patrolu, jeden z vojáků se stal hrdinou“.

 Nemusíme být hrdí jen na svou minulost, můžeme být hrdí i na naší přítomnost!