Je tomu už pár let co rozdělil českou veřejnost názor na umístění (amerického) radaru v Brdech. Tehdejší veřejné mínění ho z valné části odmítlo. Vývoj ve východní Evropě ale ukazuje, že to byla chyba.
V roce 2006, kdy se o radaru začalo veřejně mluvit, byla zcela jiná mezinárodní situace. Všichni (jsme) věřili, že Evropa prožívá nejklidnější období své historie. Železná opona rezivěla ve sběrnách kovů, staré spory mezi národy byly urovnány, hranice států pevně stanoveny, snižovaly se výdaje na obranu. Země Evropy spolu čile obchodovaly a žádná z nich si nedělala nároky na území svého souseda. Až by se chtělo říct: idylka.
Jediným strašákem míru byl mezinárodní terorismus a státy, které byly z jeho podpory obviňovány. Proto také politici vysvětlovali jeho potřebu nutností chránit se před vývojem raket v zemích tvz. Osy zla – KLDR, Irán,… Odpůrci radaru tak měli celkem snadnou argumentaci: technologie těchto zemí není na úrovni, aby dokázaly v nejbližší době vyrobit rakety schopné zasáhnout severní polokouli.
Každá idylka ale jednou skončí. Dnes vidíme, že si opět silnější stát, s klidným svědomím, vezme území svého slabšího/menšího souseda. Ne přímo vojenským útokem, ale „jen“ vojensko/politickým nátlakem. Zatím. Vojenské akce ale mohou nastat, když se slabší rozhodne nepodvolit diktátu silnějšího.
Jsme sice členy Nato. Máme spojence (nejen) v okolních zemích. Ale přesto, naše historická zkušenost s plněním spojeneckých smluv není úplně nejlepší.
Vynechme čistě vojenskou hodnotu radaru, který by chránil i naše střechy. Jeho vedlejší hodnotou by byla i výstraha proti případnému hladovému uzurpátorovi, kdyby seznal, že musí ochránit svou menšinu u nás. Radar by ukazoval, že nebudeme jednoduchým soustem, že spojenecké smlouvy nemusí být jen kusem papíru. Jeho umístění v ČR by podtrhlo naší příslušnost k západoevropské kulturní oblasti a nám přineslo jistotu, že rok 1938 se už nemůže opakovat. A to z jednoduchého důvodu – vojska Nato (hlavně tedy USA) by si nemohly dovolit přijít o tuto ochranu (a její technologie).
Dnešní svět se změnil. Bohužel. A radar nám teď chybí. Bohužel.
