NATO na (divokém) východě

 NATO plánuje vybudování nových základen při východních hranicích Aliance. Při pohledu na tuto skutečnost z vyšší perspektivy, se tento krok jeví jako potvrzení "zakonzervování" stávajícího stavu, snad s vyjímkou několika států Balkánu, který není v hlavním okruhu zájmu Moskvy. Zatím. Ty ještě mají šanci na přistoupení do paktu.  

 Rozklad "Říše zla" přinesl (krátké) období velmocenského vakua do prostoru střední a východní Evropy. Čas svobody dal vzniknout novým státům, které si mohly svobodně vybrat svou cestu. Přes povyk mnoha kritiků, si ČR zvolila cestu zajištění své budoucí samostatnosti skrze obranný pakt Severoatlantické aliance, stejně jako několik dalších zemí, majících své historické zkušenosti s obrem na východě. Hlavně pro státy Pobaltí byl tento krok (životně) důležitý...  

 Nynější události na Ukrajině ukazují, že doba svobodného výběru směrování států bývalého socialistického tábora skončila. Karty jsou rozdány. Prezident Putin avizuje své záměry o obnovení vlivu Ruska ve sférách vlivu Moskvy v letech 1945-1989. A my, Češi, si nedělejme žádné iluze - do této sféry patříme také. Můžeme být rádi, že jsme do NATO vstoupili před 15 lety. Kdybychom tehdy svou šanci propásli, dnes už by nám to těžko bylo povoleno. Přes všechny naše historické nářky nad nevyužitými dějinnými přiležitostmi a křivdami, tentokráte jsme nezaváhali. A Bůh stůj při Ukrajině, jejíž politici svou šanci (respektive šanci své země) promarnili. Věřím, že kdyby se rozhodli spojit osud svého státu s osudem západní Evropy již v devadesátých letech, a ne až nyní, nad Krymem by stále vlála žlutomodrá vlajka a boje u Luhansku by bylo nepředstavitelnou, nemožnou fikcí. Ale teď už Kyjevu sblížování s EU (a NATO) nebude tolerováno. A země za tento pokus musí platit...

 Bělorusko určitě pozorně sleduje situaci. Prezident Lukašenko vždy patřil a patří do skupiny Moskvě loajálních státníků. A bude patřit i do budoucna. Protože události posledních měsíců by se mohly velmi snadno "přihodit" i jeho zemi, kdyby začal projevovat své sympatie Bruselu. I v Bělorusku žije početná ruskojazyčná skupina obyvatel, která by mohla zažehnout nenadálou touhou po připojení k sousední velmoci. Tak musí tato země již zůstat ve stínu, ze kterého dobrovolně nevystoupila, když mohla. A to minimálně do doby, než se v Rusku změní vláda, respektive než v Rusku zavládne skutečná demokracie.