Do teď jsem přesně nechápal, co vede některé lidi ve slepé podpoře politiky Kremlu. Neuměl jsem si vysvětlit, jak mohou obracet zcela zjevná fakta, překrucovat zprávy, popírat zveřejněné důkazy, omlouvat neomluvitelné.
Malý příklad? Neustálé popírání skutečnosti, že separatisté dostávají zásilky zbraní z RF. Klasický argument je, že jde o zbraně zabavené ukrajinské armádě. To tvrdí i přesto, že bylo zveřejněno mnoho fotek techniky, kterou Ukrajina nikdy ve výzbroji neměla (např. tank T-72B3) – mimochodem záběry této techniky nechtěně natočila i ruská televize při reportáži o boji separatistů… Podobných příkladů by se našlo mnoho.
Dnes jsem si přečetl blog pana Jiřího Vyvadila „Dejte Ukrajině ty zbraně…“. A pochopil jsem. V daném textu, ač jsem přesvědčen, že jde o kouzlo nechtěného, najdete dva hlavní důvody, proč jsou tito lidé na straně Kremlu:
- Neustálý pocit, že se západ snaží Rusko zničit.Pravděpodobně jde ještě o relikt studené války, kdy jsme byli udržováni ve stavu stálé připravenosti na útok zemí NATO proti Táboru míru. Strach z napadení byl neustále přiživován státním aparátem a stal se berličkou, na kterou se dalo „hodit“ vše negativní, stal se omluvou pro vlastní selhání. I dnes potřebují někteří svého nepřítele, kterého mohou obvinit z kdejakých (vlastních) neúspěchů. Neroste ekonomika? Za to může západ (Evropská Unie, USA). Klesá cena ropy? Jednoznačný úskok západu. Sousední země si chce sama vybrat cestu, po které bude kráčet? Sakra, ten západ je ale úskočný…
- Snaha být na straně vítěze.Tito lidé jsou přesvědčení, že probíhá konflikt mezi západem a RF – viz. bod 1. A jsou přesvědčení, že západní civilizace tento „boj“ nemůže vyhrát, protože Rusko neporazil Napoleon ani Hitler… Žádný boj se ale nevede! NATO (ani EU, ani USA) se nesnaží zabrat Rusku ani metr čtvereční země. A že nyní posiluje své pozice při východní hranici, zejména v Pobaltí a Polsku? Ano, to je pravda. Ale je nutné brát ohledy na poměr příčina/důsledek – ještě před rokem země NATO snižovaly své vojenské rozpočty či je udržovaly na minimální úrovni (ČR je zářný příklad). Upevňování východní hranice přišlo až po vyhrocení situace na Ukrajině. Boj západu proti Rusku tak probíhá jen v myslích těchto lidí. Netvrdím, že ke skutečnému boji nikdy dojít nemůže (i když doufám, že opravdový boj si ve skutečnosti nikdo nepřeje), ale tvrdím, že země NATO žádný boj nerozpoutají. Proto se snaha být na „straně vítěze“ (v tomto případě RF) jeví jako úsměvná, respektive jevila by se jako úsměvná, kdyby nešlo o tak zásadní záležitost.
Úsilí obhájců Kremlu připomíná snění levicových intelektuálů, kteří v pařížských kavárnách zuřivě obhajovali výdobytky sovětského komunismu – při kávě a sklence dobrého vína básnili o životě v SSSR, kde zatím miliony lidí putovaly (v lepším případě) dobytčákem na Sibiř. V Paříži takové „žvanění“ bylo beztrestné, ale zkusit to obráceně v Moskvě…
PS:
Třetím důvodem může být určitá naivita, ovlivněná ideou panslavismu.
Čtvrtý důvod, zmiňovaný BIS, nechci ani rozebírat…
